Kde víra mění pohled na život – romské osady Slovensko
Několik dní přemýšlíme jak uchopit tento článek o romských osadách na Slovensku, zda nejprve detailně popsat pětidenní cestu krok za krokem, či zacílit naše vyprávění na bídu a utrpení, které je možné vidět na každém kroku.
Oblasti typu vzdělávání, výchova, nebo metody sociální práce s romskou menšinou již byly v tiskovinách o romských osadách na Slovensku mnohokrát popsány a je důležité se jimi podrobně zabývat, naše cesta však byla uskutečněna za jiným účelem. Naším cílem bylo poznat duchovní život lidí romského etnika v osadách východního Slovenska, ve kterých již několik let působí křesťanští misionáři.
Jelikož také pracujeme v sociálně vyloučené oblasti s výrazným podílem romských obyvatel v Ostravě – Kunčičkách a práce s romským etnikem je naším „denním chlebem“, není nám tato problematika neznámá. Již dva roky usilujeme o pozvednutí lokality v Ostravě - Kunčičkách s téměř nejvyšší kriminalitou v České republice. Nabízíme volnočasové aktivity pro děti a mládež, pracujeme s rodinami, rozvíjíme komunitní a terénní práci a poradenskou činnost. Naše cesta do romských osad nás však přivedla k potřebě smysluplnějšího pochopení Romů, podstaty jejich smýšlení a nahlížení na svět. Stále jasněji vnímáme fakt, že ač naše sociální, případně pedagogická práce je na dobré úrovni, víme, respektive cítíme, že bez přesahující hodnoty Pána Boha je naše energie investovaná zbytečně. Docházíme stále více k přesvědčení, že práce bez duchovního aspektu postrádá smysl. Nabídneme základní poradenství, vzdělávání, aktivity, avšak nezměníme samotné nahlížení na lidské hodnoty, sebeúctu, úctu k druhým.
Jak ovšem naši sociální práci změnit, abychom ji stavěli na pevných křesťanských základech jako je tomu na Slovensku v navštívených osadách! Zde se dostáváme k jádru problému.
Slovenské osady, které jsme poznali, ač i tady bída dýchá syrovou příchutí, mají odlišný náboj a to díky šířící se křesťanské víře mezi jejími obyvateli. Romové zde po dlouhém období bezmoci mění svůj životní styl, přestávají krást, respektují jeden druhého, pomáhají si či dokonce zdraví kolemjdoucí na ulici. Boj o změnu nitra místních lidí ovšem nepřinesl ovoce ze dne na den, ale jedná se o několikaleté úsilí místních kněží, řeholních sester či laiků, kteří zanechávají materiálního blahobytu a odcházejí do různých romských osad a začínají investovat své síly do místních komunit. Naše návštěva nebyla dlouhá, ale viditelně jsme poznali tu odlišnost od našich Romů z naší lokality. Klademe si proto otázku, jak přejmout tyto zkušenosti i do našeho prostředí. Je těžké překonat předsudky, které jsou tak silné ve společnosti a také v církvi. I naši Romové potřebují zapálené kněze, řeholníky, řeholnice i laiky, kteří uslyší Boží volání ke službě v těchto misiích. Mnoho jich ale nevidíme.
Vkrádá se nám do našich myslí trocha pesimismu, když člověk vidí, jak kousek u našich sousedů začínají zrát plody, zatímco u nás je boj stále na začátku a bez správně postavených základů.
Možná toto by mohl být návod, snad i univerzální nejen pro minoritu ale i pro majoritu:
1. Začít věřit v přesahující hodnoty, Boha – obrácení a podle něj změnit i svůj životní styl.
2. Pracovat s jednotlivci, ne měnit celou skupinu.
3. Doplnění sociální prací.
4. Spolupracovat s lidmi obrácenými, kteří budou pomáhat a přispívat k lepšímu veřejnému životu v lokalitě, a kteří přirozeně podávají svědectví svého vlastního života a tím působí na své okolí.
Nezbývá, nežli se začít modlit a prosit, ať Pán Bůh požehná naši práci v duchovní oblasti, dodá síly v boji, který se, věřme, začne odehrávat v následujících dnech či měsících i u nás, a zejména ať nám ukáže cestu, která povede ke zlepšení situace v našich vyloučených lokalitách.
V následujících článcích popíšeme více o našem setrvání v osadách (místa jaké jsme navštívili, metody práce v osadách, mezilidské vztahy, pozitiva a negativa osad a také o dalších plánovaných cestách do Rumunska, Bulharska a Albánie:)
Zdraví
Tým Horizoňťáků z Kunčiček
