A Year of Volunteering in Diocesan Charity Ostrava - Opava
I have been now for four months here in Ostrava and I will continue additional eight months. First, it was very difficult, I didn`t know anyone and I couldn`t say anything. But after just a few weeks I had a very good social connection and also the work was getting more than just well. At first I worked for the Caritas mainly in the Open Clubs of Vesnička soužití (since the beginning of this year also for the Horizont Centre).
Here it is very hard to get the kids involved in conversation because of my lack of Czech language but also because the children speak fast and with a strong accent.
It was easier to become acquainted with the work in my second project. There I am working with old people who are victims of national socialism. I visit them at home and help them, talk with them, tidying up and so. Most of them still speak good German, so it is easier to communicate. All in all I am very satisfied with the last four months and I think that my feeling will not change during the next period of my year of volunteering.
Český je velmi těžký. Mužu již mluvit a rozumět trochu. Ale gramatika a pravopis jsou velmi těžký.
Mam dvě studenti, kteří učím v německy a kteří učí mě v česky.
Jakob
Překlad:
Rok dobrovolnictví v Diecézní charitě ostravsko-opavské
Jsou tomu již čtyři měsíce, co v charitě pracuji a ještě dalších osm mě čeká. Začátky byly velmi obtížné, jelikož jsem zde nikoho neznal a neuměl jsem říci jediné slovo. Ale za pouhých pár týdnů jsem si zde vytvořil velmi dobré vztahy a také práce začala jít více jak skvěle. Nejdříve jsem pracoval pro zejména v nízkoprahových klubech ve Vesničce soužití (od začátku tohoto roku také pro středisko Horizont). Zjistil jsem, že je velmi obtížné zapojit děti do konverzace nejen kvůli mým nedostatečným znalostem češtiny, ale především díky tomu, že děti zde mluví velmi rychle a se silným přízvukem.
Snazší bylo zapojit se do práce v rámci mého druhého projektu, kde pracuji se staršími lidmi, kteří jsou oběťmi nacizmu. Navštěvuji je doma, pomáhám jim, mluvím s nimi, uklízím, atd. Většina z nich mluví stále velmi dobře německy, takže je snazší s nimi komunikovat.
Celkově vzato jsem s posledními čtyřmi měsíci velmi spokojen a myslím, že mé pocity se během následujících měsíců strávených v rámci roku dobrovolnické služby nezmění.
