Moje praxe ve Vesničce soužití

Jako studentka oboru sociální a humanitární práce na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem se dostala na praxi do Vesničky soužití v Ostravě. Praxe jsou pro studenty tohoto oboru povinné, můžeme si však sami zvolit, na jakém pracovišti a s jakou cílovou skupinou budeme pracovat. Já jsem si vybrala Vesničku soužití hlavně proto, že je to velice komplexní a samostatně fungující jednotka a s ničím takovým jsem se dříve nesetkala. Také mě zajímalo, jak žijí Romové a chtěla jsem blíže poznat jejich kulturu, kterou jsem doposud znala jen velmi zkresleně z médií.

Po týdnu, který jsem ve Vesničce strávila, mohu říct, že jsem z ní nadšená! Myslím si, že je to skvělý projekt pro sociálně vyloučené rodiny, který jim pomáhá ve všech oblastech. Nejvíce se však zaměřuje na to nejdůležitější – na výchovu a rozvoj dětí.

Po bližším seznámení s obyvateli Vesničky musím upřímně říct, že se mi s nimi pracovalo skvěle, oni sami mají zájem na sobě pracovat a zlepšovat své sociální fungování. Jsou to také velice milí a zajímaví lidé. Také obdivuji práci sociálních pracovníků a pedagogů, kteří zde působí a věnují dětem denně mnoho úsilí a energie.

Vesnička, která zahrnuje třicet rodinných domků, komunitní centrum, sociální poradny a nízkoprahové zařízení na mě působí jako samostatná obec, kde mají její obyvatelé to nejdůležitější, co potřebují. Všichni se zde znají a o to přátelštější atmosféra zde panuje.

Jsem ráda, že jsem mohla ve Vesničce strávit nějaký čas a pozorovat dění uvnitř. Ze všeho nejvíce si cením toho, že se mohu pracovníků ve Vesničce zeptat na vše, co mě zajímá a utvořit si tak vlastní, nezkreslený názor.