"Pánská jízda" Brno 2012

Konečně tady byla 8.8. - 9.8.2012 akce, na kterou se těšili všichni „pánové“. V podstatě jsme napodobili dámské osazenstvo, které mělo stejnou akci před pár dny. Ovšem každému musí být jasné, že s kluky to bude jiný kalibr. Ve čtvrtek brzo ráno byli hoši připraveni před komunitním centrem se zavazadly nejrůznějších velikostí a tvarů. Celkem nás bylo devět kluků plus dva pracovníci a dobrovolník Benjamin. Vyrazili jsme…

Konečně tady byla akce, na kterou se těšili všichni „pánové“. V podstatě jsme napodobili dámské osazenstvo, které mělo stejnou akci před pár dny. Ovšem každému musí být jasné, že s kluky to bude jiný kalibr.

Ve čtvrtek brzo ráno byli hoši připraveni před komunitním centrem se zavazadly nejrůznějších velikostí a tvarů. Celkem nás bylo devět kluků plus dva pracovníci a dobrovolník Benjamin. Vyrazili jsme…

Kupodivu jsme stihli trolejbus a následně i vlak, přestože se kluci na nádraží rozprchli, zakoupit si hned nějakou tu svačinku či pochutinu. Ve vlaku jsme obsadili tři kupé a cesta probíhala ve stylu povídání různých historek ze života.

Nádraží v Brně nás krapet zmátlo. Jednak mumrajem lidí a taky podchody, kde jsme přes veškeré úsilí několikrát vyšli jinde, než jsme chtěli. Naštěstí nám pak jeden dobrý člověk ukázal cestu, a tak jsme vyrazili směr Hostel Fléda. Naše radost ovšem netrvala dlouho.  Ulice se všelijak kroutila a rozdvojovala, a tak jsme se radši opět zeptali, tentokrát příslušnic Městské policie města Brna, které stejně neměly zrovna nic jiného na práci. Poradila nám ta ochotnější z nich, zatímco její kolegyně pouze přihlížela. Naše parta se zavazadly zase vyrazila v domnění, že už tam budeme.  Chyba lávky, po dalších pěti kilometrech jsme se ještě jednou ptali příslušníků Městské policie města Brna a po dalších dvou kilometrech konečně dorazili do vytouženého cíle. Naše radost byla ovšem předčasná. Ubytování bylo až za tři hodiny! Ze začátku to vypadalo, že kluci recepční zaškrtí, ale nakonec jsme se domluvili, zavazadla uskladnili a vyrazili na menší procházku. Cestou jsme zažili pár příhod, které stojí za povšimnutí. Třeba jak dobrovolník Benjamin fotil terénní tříkolku, na kterou ho hoši upozornili, ale počínal si tak zbrkle, že nakonec na fotce je jen zcela jiné a navíc úplně rozmazané auto. Nebo bylo pěkné, když kluci udělali dobrý skutek – sundali z košatého stromu v parku zapadlý létající talíř. Stařenka s vnučkou byly štěstím bez sebe, děkovaly a klaněly se až na zem. V parku byla vůbec legrace, tam jsme blbli na průlezkách, fotili se a bavili se jak to šlo i nešlo.

Následný plán byl najít kino, do kterého jsme večer chtěli jít.  Chodili jsme, hledali…hledali a nakonec našli jen jedno kino, které mělo zrovna inventuru. Tento proces se opakoval s tím, že další kino bylo tak drahé, že jsme jej hned zamítli. Zbývalo poslední kino s honosným názvem „Lucerna“. Ovšem díky našemu chození a vedru jsme toho měli všichni dost, tak se oddělila úderná „kinochtivá“ skupinka v počtu tří lidí a vyrazila ono kino hledat. Zbytek se pomalu vracel do hostelu.

Konečně jsme se ubytovali, vybalili a někteří obzvlášť čistotní „hodili“ sprchu. Netrvalo dlouho a vrátila se skupina se zprávou, že kino našli a že tam večer půjdeme. Teda pojedeme tramvají. No nebudu to protahovat, kino bylo fajn a cesta zpátky taky, přestože jsme šli pěšky. Alespoň jsme viděli parádní západ slunce přímo v ulicích Brna.

Cestou zpět jsme ještě nakoupili zásoby, abychom na ubytovně ukuchtili exkluzívní večeři v podobě párků. Naše kuchařské umění nebudu hodnotit, ale vše se snědlo, což mluví za vše.

Horší ovšem bylo, že v přízemí naší ubytovny byl dlouho do noci koncert nějaké neznámé zpěvačky s nepříjemným a dost pronikavým hlasem. K naší smůle ji zpívání bavilo docela dlouho. Jen díky únavě všichni nakonec usnuli.

Následující den jsme začali výbornou snídaní v podobě vánočky s máslem. Pobalili jsme se a náš dočasný příbytek (Hostel Fléda) definitivně opustili.

Procházka po centru Brna byla se zavazadly náročnější. Tašky se pronesly a nejeden unavený smolař začal litovat, proč si toho bral tolik. Veselejší nebyli ani ti, co měli na tašce kolečka. Dlažební kostky nejsou opravdu ideální terén.

Přes všechny tyto nesnáze jsme se prošli centrem Brna a navštívili Klášter kapucínů, včetně podzemní krypty. Nevšední zážitek to byl, spatřit na vlastní oči mumie, staré až 400 let!

Kluky ovšem více zaujalo něco jiného – před klášterem stálo červené Ferrari a tak následující půl hodiny proběhlo fotografování jednotlivců i skupinek u tohoto automobilového krasavce. Benjaminovi i mně málem došly paměťové karty ve foťáku.

Stihli jsme ještě rozchod, kluci utratili poslední peníze za všelijaké potřebné i nepotřebné věci a pak už hurá na oběd do čínské restaurace. Nadlábli jsme se, jak to šlo.

Restaurace byla hned vedle nádraží a tak jsme ten poslední kousek stihli velice rychle a ejhle - usmálo se na nás štěstí, protože jel do Ostravy zrovna dřívější rychlík, do kterého jsme stihli nastoupit. Paráda.

Cesta probíhala v duchu hry „Městečko Palermo“. Fakt jsme si dobře zahráli a kluky to bavilo. Po necelých dvou hodinách jsme dorazili do Ostravy.

Celkově se tato akce dost povedla a myslím, že si každý odnesl spoustu zážitků a příhod.

 

Související akce

"Pánská jízda" Brno 2012 (9. 8. 2012, 07:00 — 10. 8. 2012, 19:00)

Související galerie