Zimní pobytová akce v termínu 13. 3. – 16. 3. 2012 na Pstruží v Beskydech
V úterý ráno jsme vyrazili na čtyřdenní zimní výlet směr Beskydy na chatu zvanou „Orlí hnízdo“, která se nalézala vysoko v horách.
Jízda vlakem a následná pěší túra probíhala poměrně hladce, ovšem jen do doby, než se krásná asfaltová cesta změnila v ledovou klouzačku. A to chybělo k chatě jen 200 metrů! Ztroskotaly všemožné pokusy jak dopravit zásoby, i nás samotné na chatu. Nejeden smolař škobrtnul, uklouzl či dokonce odjel několik metrů zpátky, včetně svých zavazadel (a to už vůbec nemluvím o spacáku v potoce, převrácených saních a jiných taškařicích). Teď už se tomu smějeme, ale tehdy to žádná legrace nebyla!
Nakonec se vše přece jen zvládlo a kompletní výprava, včetně zásob stanula na „Orlím hnízdě“. Energetický deficit nám následně srovnal parádní oběd kuchaře „Rumcajze“, který je součástí našeho týmu. Opravdu jsme si pochutnali. (Tento kulinářský zážitek se mimochodem opakoval prakticky s každým dalším jídlem, takže jsme si během pobytu připadali jako v restauraci prvotřídní kvality).
Pak už přišel na řadu úvod do etapové hry „Zlatá horečka“, kde jsme se v mžiku přenesli na dalekou a nehostinnou Aljašku. Děti se rozdělily do tří týmů, a aby toho nebylo málo, vzaly si i posily z řad „dospělých“. Úkolem bylo během následujících dnů získat co nejvíce zlata ve formě zlatých nugetů a nastřádat tak bohatství nevídaných rozměrů.
Hry, soutěže a všelijaké zápolení probíhaly bez ohledu na počasí, které se nám představilo ve všech možných i nemožných podobách – počínaje mlhou, deštěm přes vítr až po parádní sluníčko a teplo. Oddíly zlatokopů následně bojovaly nejen ve sportovních a dovednostních činnostech, ale vyráběly si i vlastní bedýnky na zlato, své znaky a dokonce si vymysleli i vlastní vítězný pokřik. Při hře „Běh bezrukých“ naši zlatokopové například za žádnou cenu nesměli použít ruce, ale úkoly přitom nebyly vůbec jednoduché. Jak uvázat uzel bez rukou či zvednout míček ze země? Nejsme žádné bábovky…všechno jsme zvládli!
Nebo postavit klikatou dráhu ve sněhu a to tak, aby v ní skleněná láhev „cestovala“ co nejdelší dobu? Děti hrabaly, ryly, vymýšlely, kombinovaly a výsledek stál za to. Takový tobogán nelze spatřit každý den a nejedno koupaliště by se mohlo inspirovat!
Při hře „Šikovná noha a ruka“ šlo pro změnu o přesnost a cit. Padaly rekordy i smolné pokusy a hra byla napínavá až do samotného konce.
Rád bych připomenul i hru „Přechod bažiny“, kde za pomocí improvizovaných lyží dvojice procházela předem vytyčenou trasu. Tady šlo o koordinaci, spolupráci a souhru. Je třeba uznat, že se všichni snažili a snad největší radost mi udělala trpělivost starších děti s jejich mladšími kamarády. Radost pohledět! Soutěží, sportovních klání a úkolů byla spousta a myslím, že se týmy a vůbec všichni docela pobavily.
Je nutno poznamenat, že za každé první místo byly tři zlaté nugety, za druhé dva a za třetí jeden. A jak čas ubíhal, bedýnky se plnily zlatem a každý tým už tajně přemýšlel o celkovém vítězství.
Výlet ovšem nebyly jen soutěže. Stihli jsme i procházku do obce Pstruží, kde jsme navštívili místní cukrárnu i obchod, pak také noční hru a na samý závěr výletu i vydařenou diskotéku, kde mimo klasického tance šly vidět i nečekané kreace a artistické výkony.
Všechno, co je fajn musí bohužel jednou skončit a tak to bylo i s tímto výletem. Poslední hra byla dohrána a čekalo nás slavnostní vyhlášení a pak už balení, úklid celé chaty a odjezd do Ostravy. Vítězný tým si převzal ceny, ale pochvala patřila samozřejmě všem zúčastněným. Je třeba říct, že všechny oddíly bojovaly a snažily se, od těch nestarších až po nejmenší účastníky našeho výletu.
Za sluníčka a teploty nad deset stupňů, nás čekala zpáteční cesta, která už nebyla tak náročná (led za ty čtyři dny roztál) a proběhla celkem pokojně. V autobuse a následně i ve vlaku byla legrace. Hitem byla hra „Městečko Palermo“, kterou jsme hráli na chatě nesčetněkrát a i tady ve vlaku našla své uplatnění. Cestující ve vlaku po nás pokukovali a možná se pletu, ale nejeden z nich by se k nám rád přidal. Taky bylo fajn slyšet, jak se dětem domů ani nechce a že by tam ještě pár dnů zůstaly. Bohužel prázdniny nejsou nafukovací …
Těšíme se na další neméně zdařilou akci…
Zlatokopům zdar!
