Výlet do přírodní rezervace v Polance
V neděli dne 27. 3. 2011 jsme vyrazili s naším turistickým klubem Horizont a s kamarády ze školy, pod vedením vychovatelky Helenky, do přírodní rezervace, která se nachází v Ostravě Polance. Sraz jsme měli jako obvykle v 8:30 před kostelem. Vzhledem k tomu, že se posouval čas o hodinu do předu a ráno to vypadalo, že bude špatné počasí, tak se sešlo jen 7 dětí a vychovatelka Helenka se Zdeňkem.
Do rezervace jsem se dostali místním autobusem. Ještě před tím, než jsme vyrazili do rezervace, zašli jsme si koupit do obchodu párky na opékání, chleba, nějaké sladkosti a pití. Po nákupu jsme vyrazili do přírody. Cestou jsme se zastavili na dětském hřišti, kde nám Jirka s Martinem předvedli pěkné salta. Podívej se na fotky, jak jsou kluci šikovní. Když jsme se chystali k odchodu, nějaký hlupák na nás hodil sáček s vodou. Zase se projevila hloupost lidí, kteří nemají rádi jinou národnost. Naštěstí se nám nic nestalo, a tak jsem pokračovali dále do rezervace. V rezervaci se mám moc líbilo, bylo tam plno sněženek, které z dálky vypadaly jako by tam byl sníh. Cestou jsme vyfotili nějaké fotky a poslouchali jsme, jak tam datel klove do stromu. Helenka nám popisovala rostliny, které jsme neznali. Cestou jsme potkali hajného, který se nás ptal co zde děláme, také se ujistil, že netrháme květiny. Když zjistil, že se chováme tak, jak máme, nechal nás pokračovat. Když jsme vyšli z lesa na louku, tak jsme tam uviděli koně, které se tam pásly. Zde jsme zase udělali nějaké fotky, pohladili jsme si koně, dali jím chleba a pokračovali zase dále. Když už jsme byli daleko od rezervace, tak jsme si udělali oheň. Jelikož jsme si nesli své dřevo, které bylo suché, tak nám to nedělalo žádný problém. Také se zlepšilo počasí, sluníčko pěkně svítilo a hřálo. Po opečení buřtu a snězení této dobré pochutiny jsem se vydali dále. Po nějakém čase jsme došli k řece Odře, kde se pár jedinců nemohlo ubránit tomu, aby si nesmočili ve vodě nohy. Nakonec do vody vlezli. Marně jsme jim vysvětloval, že voda bude moc studená. Chlapci se o tom, jak je voda ledová přesvědčili sami, hned když vešli do vod . Po té jsme se už vydali na cestu domů. Na zpáteční cestě jsme ještě potkali pána s paní, kteří venčili dogu, která byla šampiónem. Doga je opravdu velký pes. Ti kteří se nebáli, že je pejsek sežere, se u něj vyfotili. Cestou domů někteří už nemohli, a tak ostatní, kteří ještě měli sílu je nesli na zádech. Takto už jsme došli k autobusu, který nás dovezl až domů. Celí špinaví,, „voňaví“ od kouře, zmožení, ale šťastní že se nám výlet povedl a vydařil, jsme se rozešli do svých domovů. Na závěr patří poděkování Helence, že nám tento výlet pěkně naplánovala a už se zase těšíme na další výletové dobrodružství.
Zdeněk Skalka
