Střediska sociální integrace DCHOO

První den jsme si zpestřili křesťanským festivalem Campfest v Králove Lehotě. I toto místo  pro nás bylo inspirativní, neboť máme celkem čerstvě za sebou pořádání festivalu Slezská Lilie, a tak se v nás touto návštěvou rozproudily nové myšlenky, jak náš festival nadále vylepšovat. Zážitek z festivalu byl parádní – konal se v místě obklopeném nádhernou přírodou, a všechna vystoupení, které jsme shlédli, měly své určité poselství.

Velmi jsem se těšila na vystoupení slovenské skupiny Out of Control, která vystupovala i na našem festivalu Slezská Lilie. V programu měli rozprávkové soiré se svými hosty – přáteli, které zpestřili svými songy. Vystoupení bylo krásné, příběhy nás vedly k zamyšlení a zklidnění zároveň, atmosféru příjemně doplňoval déšť bubnující do přístřešku.

Tzv. třešničkou pro mě bylo vystoupení zahraniční skupiny Four Kornerz, které bylo opravdu vydařené, skvěle propracované, hodně nás zaujalo výborné osvícení pódia a ta neskutečná atmosféra kolem – velký zážitek :-)

 Další den už jsme pak vyrazili do námi očekávaných osad.

První zastávka byla Gaboltov a s ním spojená Romská pouť. Hned zde se nám potvrdilo to, proč jsme na cestu vůbec vyrazili – to, jak práce s romským etnikem po duchovní stránce sbírá své ovoce. V programu vystupovaly hlavně romské děti, a jejich vystoupení bylo náboženského charakteru. Předvedly nám vystoupení – jednalo se o představení o ukřižování Ježíše – bylo až neuvěřitelné jak si děti zapamatovaly dlouhý text a s opravdovostí ho předaly nám divákům. Také se zpívaly písně a velmi dojemné bylo, když nám děti vyprávěly své životní příběhy, které se neobešly bez slz. Upřímně za tento zážitek děkuji.

Po pouti už nás čekala sestra Sylvie, a s ní pokračování naší cesty, tentokráte do jedné z největších osad na Slovensku – Jarovnice. Sestra Sylvia na mě zanechala neskutečný dojem. V domě kde bydlí, jsou celkem dvě a zvládají kupu práce, která nese své výsledky. Byť se jedná o velkou osadu, která je stále ještě v bídném stavu, s lidmi se kterými pracují a kteří o jejich pomoc stojí, udělaly obrovský kus práce – duchovní péče je posunula natolik daleko, že už i Romové sami pomáhají s vedením kroužků, chodí na bohoslužby, více pečují o své příbytky, snaží se chodit do školy, a podobně. Měli jsme možnost pár rodin navštívit, projít si osadu, podívat se na vystoupení dětí, které cvičí různé druhy tanců, zúčastnit se mše svaté, která mě zaujala tím, jak byla přizpůsobená romskému temperamentu – více se zde zpívalo, a to i v romském jazyce, přímluvy četli lidé z osady, celkově byli do mše zapojeni.

Sestra Sylvia nám předala velkou spoustu informací, zkušeností a moudrých myšlenek. Pro příklad uvedu myšlenku, ale zároveň pro ně ověřený fakt, že nemůžeme čekat, že se Romové úplně změní, k práci s nimi je důležité brát je takové, jací jsou a zkusit změnit spíše jejich pohled na víru – byť je to dlouhá cesta a ne vždy hned úspěšná – nechtít po nich hned začít chodit do kostela, na svátosti, a podobně, když ani neví pravý důvod, proč se to takto dělá, ale začít u nich s informacemi stavět od základu, a neposledně se za ně modlit. Více se jim také vyplatilo než pracovat s velkým množstvím lidí, kteří ani nemají zájem o změnu, se raději a o to více věnovat jedincům, kteří o změnu stojí a vytrvají.

Ve všech navštívených osadách šlo překvapivě opravdu vidět, jak tamní lidé tzv. hladoví po víře.

Znatelně jsme to viděli i při naší další zastávce v Čičavě, kde jsme byli ubytováni u Martina Mekela v jejich Pastoračním centru. Přijeli jsme zrovna při konci jejich řecko-katolické mše, a musím říct, že i ten konec mše mě nabil neskutečnou energií – hrálo se, zpívalo se, lidé byli velmi přátelští a vstřícní.

Pracují zde Romové, kteří svůj způsob života změnili, mají zde dřevařskou dílnu s překrásnými výrobky – a své umění se naučili pouze odpozorováním – jejich nadání je nepřehlédnutelné, však se také jedná o jejich původní typické řemeslo, stejně jako košíkářství, které má centrum jako další možnou aktivitu, a na zahrádce se jim má pomalinku rozrůstat malá farma se zvířaty. Pobyt byl velmi zklidňující. Líbilo se mi, že Romové, kteří se chtějí změnit a nemají na to doma vhodné podmínky, mohou na přechodnou dobu v centru zůstat, a zde jim pomohou na své cestě vydržet.

Na naší poslední zastávce v Križové Vsi nás přivítal pan Robo. Duchovní společenské středisko, kde s Romy pracují, je umístěno přímo v osadě. Procházka po osadě byla velmi obohacující – Romové měli své příbytky ve většině případů v dobrém stavu, cesty byly poklizené a jako komunita většina držela při sobě. Zde už se více lidí zapojovalo do bohoslužeb a do prací na středisku, lidé za námi chodili a rozprávěli o náboženství a o svém způsobu života, bylo to velmi inspirující. Ani dětí zde v rodinách neměli tak mnoho, jak bývá zvykem.

K zamyšlení byl pohled na děti v osadách, jak jsou i přes svůj způsob života ve špatných podmínkách veselé, plné života, ve srovnání s některými svými vrtstevníky, žijícími ve městech klasickým způsobem. Tímto jsme se ve všech navštívených osadách setkali s myšlenkou sestry Sylvie v praxi, že nemůžeme čekat, že na Romech změníme všechno, ale když změní svůj pohled na víru - ta pak změní jejich myšlení a vede k lepšímu způsobu života, jak bylo například asi v největším měřítku vidět ve zmiňované Križové Vsi – Romové stále žijí v osadě, pospolu a tak jsou šťastní, přesto si osadu a své příbytky udržují čisté a starají se o ně, jsou na dávkách, ale pomáhají s pracemi a zapojují se do prací na středisku, navštěvují bohoslužby, mají děti, které jsou pro ně velmi důležité, ale nemají jich mnoho, snaží se dokončit si vzdělání a zapojují se do vedení kroužků, a podobně.

Děkujme proto Pánu za ty, kteří naši pomoc přijmou a zapojí se k nám. Nezbývá než doufat a modlit se za to, že se i nám tento cíl podaří naplňovat, a to bez evangelizace nepůjde. Je zapotřebí někoho, kdo bude těmto lidem evangelizovat přímo v romských osadách. Byť je to práce na delší čas, zpozorovali jsme, že se vyplatí, výsledky jsou opravdu neuvěřitelné.

Všem našim hostitelům bych tímto ještě jednou chtěla velmi poděkovat za jejich pohostinnost, čas, informace, motivaci a laskavost, a popřát hodně sil, a ať se jim jejich práce dále tak daří. :-)

S pozdravem Míša